První příznaky demence: jak je poznat a co dělat dál

Když si táta nevybaví jméno souseda nebo máma hledá brýle, ještě to nic neznamená. Zapomínáme všichni a s věkem trochu víc. Demence ale není běžná součást stárnutí. Je to projev onemocnění mozku a čím dřív se na ni přijde, tím víc času má rodina na přípravu a tím víc může pomoci léčba.

Běžné zapomínání, nebo varovný signál?

Rozdíl často není v tom, jestli člověk zapomíná, ale jak. Pomůže porovnat několik situací:

• Paměť: zdravý člověk občas zapomene jméno nebo schůzku a později si vzpomene. U demence zapomíná častěji, hlavně to, co se stalo nedávno, a vzpomínka se už nevrátí.
• Ukládání věcí: založit klíče se stane každému. Varovné je, když věci končí na nesmyslných místech, třeba žehlička v lednici nebo hodinky v cukřence.
• Řeč: občas hledat slovo je normální. Nápadné je, když člověk slova hledá pořád, nahrazuje je opisy nebo ztrácí nit hovoru.
• Orientace: bloudí na známých místech, plete si den nebo roční období.
• Peníze a složitější úkoly: každého může zmást složitý účet. U demence ale člověk přestává chápat, co čísla znamenají, a nezvládá ani věci, které dělal léta, například platby nebo vaření podle zavedeného postupu.
• Nálada a chování: špatný den má každý. U demence se objevují náhlé změny nálady, výbuchy hněvu nebo pláče bez zjevné příčiny, nedůvěra, stažení se do sebe.

Ne každá demence začíná pamětí. Například demence u Parkinsonovy nemoci se častěji projevuje potížemi s pozorností nebo plánováním. Pokud si všímáte změn, které trvají týdny až měsíce a zhoršují se, stojí za to je nechat prověřit.

Podobné potíže mohou způsobit i jiné, léčitelné stavy, například nedostatek tekutin, nemoci štítné žlázy, nedostatek vitaminu B12, nežádoucí účinky léků nebo deprese. I proto má smysl jít k lékaři a nečekat, „až to bude jasné“.

Kam jít na vyšetření

Prvním krokem je obvykle praktický lékař. Udělá základní vyšetření, odběry krve a krátký test paměti. Často se používá test Mini-Cog (zapamatování tří slov a nakreslení hodin), případně podrobnější test MMSE. Lidem od 65 do 80 let má praktický lékař jednou za dva roky v rámci preventivní prohlídky nabídnout časný záchyt demence. Je hrazený ze zdravotního pojištění, takže se o něj klidně přihlaste.

Když test nebo rozhovor ukáže, že něco není v pořádku, lékař pošle blízkého k neurologovi nebo psychiatrovi (ideálně gerontopsychiatrovi). Ti doplní psychologické testy, laboratorní vyšetření a zobrazení mozku. Některé nemocnice mají specializované ambulance pro poruchy paměti nebo kognitivní centra, kde spolupracuje neurolog, psychiatr, psycholog a další odborníci. Seznam najdete v databázi služeb České alzheimerovské společnosti.

Vyšetření, ke kterým pošle praktický lékař nebo specialista, hradí zdravotní pojišťovna. V soukromých ambulancích mohou být některé testy placené, proto se předem zeptejte.

Jak se na návštěvu připravit

• Sepište si konkrétní příklady: co se stalo, kdy a jak často.
• Vezměte s sebou seznam všech léků včetně těch bez předpisu.
• Pokud to blízký dovolí, jděte s ním. Lékař ocení pohled někoho, kdo ho vidí každý den.

Jak o tom s blízkým mluvit

Pro mnoho lidí je představa demence děsivá a první reakcí bývá odmítnutí. Pár zásad, které pomáhají:

• Vyberte klidnou chvíli a mluvte v soukromí, ne před celou rodinou.
• Začněte od sebe: „Mám o tebe starost, všimla jsem si, že…“ místo „Ty už si nic nepamatuješ.“
• Nenaléhejte na slovo demence. Často stačí mluvit o kontrole paměti nebo o tom, že by bylo dobré vyloučit jiné příčiny.
• Pozvěte ho na preventivní prohlídku jako na běžnou věc, kterou má každý v jeho věku.
• Když rozhovor nevyjde, nevzdávejte to. Zkuste to jindy nebo požádejte o pomoc lékaře či člověka, kterému blízký důvěřuje.

Pokud diagnóza padne, nechte blízkého, ať se k ní vyjádří po svém. Mnoho lidí se ulehčeně dozví, že jejich potíže mají příčinu.

První praktické kroky

Demence obvykle postupuje pomalu a v počáteční fázi zvládá člověk většinu věcí sám. To je nejlepší čas zařídit to, co později půjde hůř:

1. Domluvte se na zastupování. Dokud blízký může sám rozhodovat, může podepsat plnou moc nebo jiné opatření pro budoucnost. Víc v článku Zastoupení a opatrovnictví.
2. Promluvte si o přáních. Jak chce žít, kdo by o něj měl pečovat, co je pro něj důležité.
3. Zjistěte, na co máte nárok. Když potřebuje pomoc každý den, požádejte na Úřadu práce o příspěvek na péči. Postup popisuje článek Příspěvek na péči: jak o něj požádat.
4. Zajistěte bezpečí doma. Plyn, léky, dveře, pády. Inspiraci najdete v článku Bezpečný byt pro seniora.
5. Udržujte běžný život. Pohyb, kontakt s lidmi a činnosti, které má rád, mu pomáhají zůstat déle soběstačný.

Podpora pro vás, kdo pečujete

Péče o člověka s demencí je náročná hlavně psychicky. Blízký se mění a vy se to učíte zvládat za pochodu. Nemusíte na to být sami.

• Česká alzheimerovská společnost provozuje poradnu pro pečující (telefon 283 880 346), vydává praktické příručky a vede databázi služeb a ambulancí po celé republice.
• Linka pro pečující Diakonie 800 915 915 je bezplatná a poradí s praktickými i úředními věcmi.
• Linka seniorů 800 200 007 je anonymní a zdarma, volat můžou senioři i pečující.
• Svépomocné skupiny vás spojí s lidmi, kteří zažívají totéž.
• Denní stacionáře a odlehčovací služby převezmou péči na pár hodin nebo dní, abyste si mohli odpočinout.

Hlídejte si i své síly. Víc o tom píšeme v článku Vyčerpání pečujících.

Co udělat teď

1. Sepište si konkrétní změny, kterých si u blízkého všímáte.
2. Objednejte ho k praktickému lékaři a zmiňte časný záchyt demence.
3. Zavolejte do poradny České alzheimerovské společnosti nebo do poradny ve vašem okolí.
4. Podívejte se na služby ve vašem okrese.
5. Projděte si první kroky pro pečující.